Někomu stačí slyšet slovo "zubař" a už se mu dělá nevolno. Můj dobrý přítel, který je jinak sebevědomým dvoumetrovým chlapem, se při slovu "vrtačka" změní v třesoucí se list na stromě. A věřte mi, že po odstranění zubu nečeká každý s napětím, jestli se něco nepokazilo, a neučinila se mu krev v krvavý pomerančový džus. Ale když už jsme u toho, přiznám se vám, že i já jsem jednou seděl na zubařském křesle, srdce mi bušilo jak o závod, a když jsem odcházel, obavy mě samozřejmě neopustily. Měl jsem totiž na pohotovosti napsáno "Možná se objeví zánět!" A tak si dnes povíme, jak rozpoznat, že ta potvůrka se po vytrhnutí zubu začala rozdivočet.
Není zánět jako zánět, milí přátelé. Existuje hned několik druhů, ale srdcem věci zůstává neúprosný fakt, že vaše tělo vyhlásilo stav nouze a posílá do určité oblasti spoustu obránců, aby tam zasáhli proti vetřelcům. A světe div se, tito obránci se jmenují bílé krvinky a vyráží do boje stejně houževnatě jako váš dědeček, když šel bránit svou zahrádku před sousedovými slepicemi. Je tu ale malý háček – někdy se stane, že tělo přehání a obránci na místo zásahu přicházejí v takovém množství, že místo pomoci dělají ještě větší průšvih. A pak je tu zánět, který se lahodně usídlí v místě, kde dřív byl váš trpělivě ošetřovaný zub.
Po vytrhnutí zubu si tělo klade za úkol hojit se. Ale ne každé tělo je jako ten náš achilovský hrdina, co překoná všechny nástrahy osudu snadněji, než jde do lednice pro pivo. Někdy se stane, že hojení není tak růžové, jak bychom si představovali. Většinou to poznáte tak, že se vám na místě bývalého zubu vytvoří divné pocity. Může to být otok, bolest, která se neztrácí, ale spíše zesiluje, nebo pocit, že tam máte něco, co tam nepatří, jako byste měl v ústech spícího chomáče. Přidejte k tomu možnou teplotu, nepříjemný zápach z úst nebo dokonce vytékající hnis, a máte Bingo – nejspíš se něco snaží zamotat do vašeho procesu hojení.
Kdybychom mohli, určitě bychom si vzali luk a šípy nebo minimálně světelný meč. Ale jelikož boj s mikroby není epické fantasy, musíme to zkusit poněkud civilizovaněji. Po vytrhnutí zubu se vyplatí poslechnout rad zubaře, který vám naléhavě (a někdy možná i podrážděně) radí, abyste ten zatracený klid v posteli opravdu dodrželi. Zbytečně se nevydávejte hned po návštěvě na dlouhé toulky městem nebo horolezecké výpravy. Dalším skvělým pomocníkem je led, který aplikovaný na tvář pomůže s otokem a bolestí. Plus nezapomeňte na kloktání roztokem soli a vody, ale nepřehánějte to, není to mojito.
Abych byl upřímný, někdy je to opravdu jako honit se v kruhu. Od zubaře si odskočíte a za chvíli už máte pocit, že jste zase na cestě zpět. Po vytrhnutí zubu je tedy klíčové zůstat trochu na pozoru a všímat si, co vám vaše tělo říká (tedy kromě toho, že občas žádá palačinku nebo nový díl oblíbeného seriálu). Pokud se příznaky, které jsem zmínil výše, nezlepší nebo dokonce zhorší, vaše cesta vedou znovu na křeslo vašeho důvěryhodného zubaře. A pokud to bude opravdu zánět, možná dostanete antibiotika, která jsou jako Rambo - nejdřív to trochu rozhází, ale nakonec zlo elegáně zlikvidují.
Máme doma spoustu léčivek a věciček, které jsou první pomocí. Ameba to není, ale někdy máme pocit, že nějaké to domácí léčení musí pomoci stejně jako kníže z pohádky, co probudí spící krásku. Ale důležité je, přátelé, nebýt nadšený amatér a neprovádět na svém těle experimenty, které byste si později mohli vyčítat při sledování seriálu "1000 způsobů, jak umřít". Doma můžete použít studený obklad, dbát na hygienu ústní dutiny (roztokem, o kterém jsme hovořili), ale vyhýbat se použití alkoholu, kde by vám mohlo pak přijít rozmazlené hnisavé místo opravdu špatně.
A protože rád sdílím, poreferuji vám malý příběh z vlastního života. Bylo to v období, kdy jsem si říkal, že jsem mladý a co mi tak asi může být. Po vytrhnutí zubu moudrosti, které proběhlo celkem hladce, jsem se neubránil pozvání na grilovačku. "Ach ten steak," říkal jsem si, "určitě neškodí." No ráno, přátelé, jsem vstal s tváří jak balon a bolestí, která mi připomínala, že steak byl opravdu špatný nápad. Krátká návštěva u zubaře, antibiotika a pár dní s ledem na tváři mi připomněly, že pár základních pravidel po zásahu do dutiny ústní by se nemělo brát na lehkou váhu. Od té doby, pokud jde o zuby, patřím mezi ty nejdisciplinovanější pacienty. A doufám, že tento příběh a několik tipů vám pomohou zabránit podobným omylům a zánětům.
Na závěr vám, milí přátelé, chci popřát hlavně zdraví a pevné nervy. A pamatujte, že i když se vám na tváři sem tam objeví otok jako jeden velký pomlázka, není nic, co by se nedalo řešit. A pokud máte podobnou zkušenost nebo jste se něčemu uchechtli, podělte se o to se mnou v komentářích. S vámi a vašimi zuby dnes byl, je a bude Ondřej. Mějte se skvěle a hlavně bez zubařských zákroků!
Napsal Ondřej Lukáš
Vše od autora: Ondřej Lukáš